Štítky

pondělí 22. května 2017

Máj - lásky čas

Květen,  máj... lásky čas. Nevím, jak u vás, ale u nás teprve teď začíná vše pořádně kvést... všude kolem kvete šeřík (musím si koupit keřík a zasadit si ho u domu, protože je nádherný a ještě ke všemu krásně voní...), rybíz, který jsme zasadili loni je obsypaný plody (naštěstí nepomrzl), pod střechou si udělali hnízda dva páry ptáčků. Bohužel jsme našli pár holátek mrtvých. Vypadla z hnízda :-( Klárka dlouho nesmutnila, udělala jim hrobečky, pohřbili jsme je a byli jsme poučeni, že tam máme pravidelně nosit květinky.
Sluníčko už pěkně hřeje, někdy až moc, světlo je od brzkých ranních hodin do pozdních večerních a ve vzduchu jsou cítit prázdniny....
Trošku jsme pomohli malému Tomáškovi, který potřebuje peníze, aby mohl být doma s rodiči a sestřičkou. A jeho maminka nám za to poslala krásné dva polštářky pro naše holčičky. Na Tomáška můžete juknout tady. My jsme pomohli a jsme moc rádi, že i ten drobeček pomohl :-)


je to naše zlatovláska ♥
 která si umí udělat pohodu :-)
 zima skončila, brzy nastane druhá... musíme se připravit.... A protože tatínek stále marodí se zlomenou rukou, štípu dříví já a dědeček, který nám jezdí pomáhat.... a do dřevníků rovná polínka Klárka ♥
 pár kytiček ve skalce


 stále ještě nabírá síly po neštovicích... a bohužel ji taky trápí moc záchvatů denně...
 jarní pohled z okna, už se to zelená ☼
 miluju ji... holku naši statečnou ♥

 Adélce se začal kývat zub, zuby si sice sama kartáčkem nevyčistí, ale kousne si a uleví si
 od maminky a babičky malého Tomáška Voborníka dostala Adélka krásné polštářky
 jeli jsme k babičce a dědovi na nedělní oběd... a Adélka ho prospala :-)
 Obrázek od Klárky ♥ já a Adélka, jak spolu spíme ♥




pondělí 8. května 2017

Kontrola na neurologii

Letošní jarní kontrola na neurologii se povedla až napodruhé. První termín začátkem dubna jsme honem rušili, protože Adélka chytila od mladší sestry neštovice. Zdárně jsme vše překonali. Adélka zhubla "jen" zhruba půl kila (ano, u takto drobných dětí to může být dost, ale já se bála, že zhubla mnohem víc, proto to slovo JEN). Ochotná sestřička nás vmáčkla na začátek května. A my se vydali na cestu. Plní obav, zda nás auto doveze až do cíle a poté zpět domů... No, upřímně řečeno, tři zkušenosti, kdy mi auto znenadání a bez varování chcíplo a nechalo mě s dětmi na kraji silnice, mi stačily. Elektrika je holt prevít. Celou cestu jsem byla jak na jehlách. Představovala jsem si, jak stojíme s holčičkami u krajnice a čekáme na někoho ochotného, kdo nás odveze domů a odtáhne nepojízdné auto. Naštěstí nic z toho se nestalo a jedinou překážkou byly dvě naprosto neznačené uzavírky v Liberci. K nemocnici jsme se nakonec dostali a i když to ze začátku vypadalo, že budeme mít přes půl hodiny rezervu, přijeli jsme téměř na čas odběru krve.
Šla jsem s Adélkou na dětskou ambulanci, kde jí sestřička měla vzít krev. Z levé ručičky se náběr nepovedl, musela se použít žíla na ruce pravé. Právě na tu je Adélka citlivá, pracuje pouze s ní a nesnese, když jí tuto ručku někdo dlouho natahuje apod. Při vpichu si zabrečela, ale hned přestala. Jako šikovná holčička počkala, až sestřička nabere dvě zkumavky, nechala si dát náplast a spokojeně si hrála s dudlíkem.
Pan doktor na Adélku kouknul, podíval se na záznamy epileptických záchvatů  a přemýšlel, co s námi dál. V současné době je Adélka na čtyřkombinaci léků na epilepsii, což je maximum. Jak pokračovat v medikaci se poradíme po výsledcích krve, zatím se Adélce navýšila večerní dávka jednoho z léků.
Co se týče psychomotorického vývoje, stále je Adélka na úrovni 3 - 6 měsíčního dítěte. Z mého pohledu se Adélka  během neštovic fyzicky vrátila cca o krok zpět. Téměř měsíc jsme necvičili, Adélku bolelo celé tělíčko a jen obyčejné přebalování znamenalo bolestivý pláč na několik minut. Po psychické stránce je o kousíček napřed, ukazuje, co se jí nelíbí - když jí například hladím po nose a nelíbí se jí to, vezme mě za ruku a odtáhne pryč, když už jí nebaví sedět v židličce, nebo chce pochovat, začne naříkavě plakat. 
Adélka je šikovná a statečná holčička ♥

čtvrtek 13. dubna 2017

N E Š T O V I C E

Neštovice. Skoro každý z nás je už měl. Dostat je můžete jen jednou za život, existuje očkování, čím mladší je dostanete, tím lehčí průběh. Tolikinformace, které jsem měla až do března. Sama jsem neštovice prodělala na Vánoce, když mi bylo 3,5 let. Až na fotky, na nichž vypadám jak indián, nemám žádné vzpomínky. Nepamatuju se, jestli mě to svědilo, jestli jsem měla horečky, kolik jsem měla pupínků... nic. Moje mamka už nežije, aby mi řekla, jak jsem to prožívala.
Když jsem v půlce března šla omluvit Klárku do školky, že jí není dobře, učitelka mi říká, aby neměla neštovice. Zasmála jsem se, mávla rukou, že určitě ne. Odpoledne jsem našla první pupínek. OK, svět se neboří, bude doma, odstoná si to. Vzápětí jsem se vyděsila při představě, že je chytne Adélka. Klárku jsem hned odstěhovala do ložnice, v zoufalé snaze ochránit Adélku.
Klárka neštovice zvládla pěkně. Neškrábala se, chodila s prosbou o namazání pupínků, většinu času trávila v klidu v posteli (sláva bohu za pohádky). Pátý den byl krizový, neštovice v krku jí daly zabrat. Celý den nejedla, nepila.... Večer se napila, začala jíst a dovádět a bylo po stonání :-)
Adélka se osypala dva týdny a dva dny po Klárce. Napřed pár pupínků, byla v pohodě. Byl pátek, říkala jsem si, že ty nejhorší dny společně zvládneme přes víkend. V sobotu jsme našli neštovice na jazyku. I přes to hezky jedla a pila. Vzali jsme ji ven, do stínu, aby byla na čerstvém vzduchu. To jsme ještě netušili, že nejhorší dny jsou teprve před námi. V noci z pondělí na úterý proplakala bolestí. Uklidnila se v mém náručí, takže jsem spala v sedě, ale Adélka byla spokojená. V úterý se bála polykat a chvílemi se téměř dusila slinami. Nejedla, nepila. Pití jsme do ní dostávali stříkačkou (bez injekce, rovnou do pusy, z lahvičky se bála). Dostala vysoké horečky. Sirup na teplotu a bolest odmítala spolknout, museli jsme honem koupit čípky. Kromě léků na epilepsii dostávala ještě půlku diazepamu, abychom předešli křečím z vysokých horeček. Do pátku se toho moc nezlepšilo. V pátek odezněly naštěstí horečky, Adélka začala pít z lahvičky.
Když jsem jí mazala neštovice, zjistila jsem, že je kupodivu má všude, jen ne na pravé ruce...
Do dneška toho moc nesní. Jí všechno, ale méně, než jsme byli zvyklí. Naštěstí hodně pije.
Díkybohu za to, že neštovice jsou jen jednou za život. Adélka je velká bojovnice, statečně neštovice zvládla, teď už jen aby se vyloupala ze všech pupínků a bude vše zapomenuto :-)

 

těmito pupínky začaly neštovice u Adélky



krizové dny začínají... jazyk plny neštovic, okoralá pusinka...

unavená, vyčerpaná, začíná horečka...

po týdnu úleva, nedělni pohoda, teploučko, sluníčko... Adélka a její osobní strážce ♥




pondělí 13. března 2017

A jak jste si užili víkend vy?

Uplynulý víkend byl nádhernou předzvěstí jara, i když neděle už tak vydařená nebyla...
Prádlo poprvé schnulo venku, nadělala jsem si dvě bedny draček, sluníčko krásně hřálo a my mohli čerpat energii a sílu do dalších dní...
Adélka většinu víkendu prospala, občas si poplakala... záhada byla vyřešena večer, úplněk.... Takže opět velký záchvat a diazepam... Ale Adunka je holka statečná, šikovná a bojovná a na zítra se už těší do DC :-)



 Díky prosincové pomoci jsme mohli zakoupit videochůvičky a já tak mám přehled o Adélce i venku... DĚKUJEME!!!

 

Klárka se učí se podepisovat :-)
 

Pohoda být musí :-)
 

 

Po velkém záchvatu a diazepamu dlouho odpočívala
 

A tady je pravděpodobný viník... úplněk... 
 

hlídá každý Adélčin pohyb...
 



V neděli už nebylo tak pěkně, na řadu přišel háček a bylinky...
 

A každý týden v neděli navečer mám o zábavu postaráno... připravuju léky na celý týden...
 
 

čtvrtek 9. března 2017

Kapka štěstí....

V posledních příspěvcích jsem si hlavně "stěžovala". Neměli jsme a stále nemáme snadné a lehké období, pokud se týká Adélčinýho zdraví. Měla týden, kdy jsem o ní měla opravdu strach.
Ale teď mi udělala neskutečnou radost ♥ večer jsem jí nakrmila, otřela pusinku, vyčistila zoubky a posadila si ji na klín, že se pomazlíme.... říkám jí "Adélko, půjdeme spinkat." Vyndala si dudlík z pusy, začala vrtět hlavou a "říkala" "NE NE NE" ♥ Otázku jsem zopakovala ještě dvakrát a pokaždé spát nechtěla.... ♥ pro někoho maličkost, pro mě krása ♥ 

pondělí 6. března 2017

.....

Někdy je těžké najít pár slov, která by vystihovala pocity, nálady, popř. obsah textu. V posledním týdnu jsem zažila dny strachu..... Adélce se zhoršily záchvaty, zvýšila se jejich četnost, až se počet epileptických záchvatů vyšplhal na 16 za den 😢 A najednou to nebyla ta naše "upovídaná" Adélka, která si kope nožkama, sahá po nás, plazí jazyk na každého kolem sebe.... byla z ní apatická holčička, která měla doslova prádzný pohled, každou chvíli záchvat, jíst moc nechtěla, pít taky ne....
Jídlo i pití jsem do ní nějakým způsobem dostala, ale kontakt nenavazovala, jen ležela.... Po pár dnech se přidal i usedavý pláč. Když jsem ji zvedla, rozplakala se. Když měla záchvat a rozhodila ručičkou, rozplakala se.... Tento stav trval skoro týden.... Seděla jsem u ní a bála se každé další hodiny. I v noci jsem sledovala, jestli dýchá. 
V těchto dnech mi neskuetčně moc chybělo její povídání, její chytání se mého prstu, její plazení jazyku....
Cítila jsem se pod psa...

Ve čtvrtek odpoledne si začala zase povídat. Od toho dne se nám postupně vrací naše Adélka ♥  Povídá si, plazí jazyk, bere mě za ruku..... 

Doufám, že podobné dny se nám už vyhnou a Adélce bude jen a jen líp.... 


pondělí 20. února 2017

Občas.....

Občas se přistihnu, že přemýšlím nad tím, jaká by Adélka asi byla, kdyby byla zdravá. Byla by zakřiknutá? Nebo by byla jako její mladší sestřička? Dračice s ostrými lokty? Jaký by asi měla hlas? Jak by to znělo, kdyby na mě volala "Maminkoooo!"? S čím by si ráda hrála? S panenkami, nebo s nářadím? Malovala by ráda? Odmlouvala by nám? Nebo by udělala všechno, co bychom řekli? 
Nevím. Nevím, jaký má hlas. Nemluví. Nikdy jsem ji neslyšela říct "maminko", "máma", "mám tě ráda". Nikdy nás vědomě neobjala. Nikdy se nepřijde pomazlit. Nikdy nám nedá pusu (i když "náznaky" by tu byly... a nebo taky ne, co když si to jen namlouvám, protože to tak moc chci?). 
Letos by chodila do první třídy. Učila by se číst, psát a počítat. 
Jo, dneska mám nějakou smutnou náladu.... Za okny hnusné počasí, Adélka od půlnoci 4 záchvaty, i přes diazepam.... Nemám právo tady smutnit... Adélka bojuje, jdeme bojovat s ní ;-) Jen to ze mne muselo ven.... Do školy půjde Adélka ve stejném roce jako její sestřička. Ale nikdy nebude číst, psát, ani malovat (a ať mi nikdo laskavě netvrdí, že ráda maluje, ráda tak pastelku ožužlá)... 
Ale vždy bude rozdávat lásku prostřednictvím svých krásných kukadel. Když mě chytne za prst a nepustí, dokud neusne.... 
Jdu se k ní přitulit a přivonět k vůni jejích vlásků...