Štítky

čtvrtek 13. dubna 2017

N E Š T O V I C E

Neštovice. Skoro každý z nás je už měl. Dostat je můžete jen jednou za život, existuje očkování, čím mladší je dostanete, tím lehčí průběh. Tolikinformace, které jsem měla až do března. Sama jsem neštovice prodělala na Vánoce, když mi bylo 3,5 let. Až na fotky, na nichž vypadám jak indián, nemám žádné vzpomínky. Nepamatuju se, jestli mě to svědilo, jestli jsem měla horečky, kolik jsem měla pupínků... nic. Moje mamka už nežije, aby mi řekla, jak jsem to prožívala.
Když jsem v půlce března šla omluvit Klárku do školky, že jí není dobře, učitelka mi říká, aby neměla neštovice. Zasmála jsem se, mávla rukou, že určitě ne. Odpoledne jsem našla první pupínek. OK, svět se neboří, bude doma, odstoná si to. Vzápětí jsem se vyděsila při představě, že je chytne Adélka. Klárku jsem hned odstěhovala do ložnice, v zoufalé snaze ochránit Adélku.
Klárka neštovice zvládla pěkně. Neškrábala se, chodila s prosbou o namazání pupínků, většinu času trávila v klidu v posteli (sláva bohu za pohádky). Pátý den byl krizový, neštovice v krku jí daly zabrat. Celý den nejedla, nepila.... Večer se napila, začala jíst a dovádět a bylo po stonání :-)
Adélka se osypala dva týdny a dva dny po Klárce. Napřed pár pupínků, byla v pohodě. Byl pátek, říkala jsem si, že ty nejhorší dny společně zvládneme přes víkend. V sobotu jsme našli neštovice na jazyku. I přes to hezky jedla a pila. Vzali jsme ji ven, do stínu, aby byla na čerstvém vzduchu. To jsme ještě netušili, že nejhorší dny jsou teprve před námi. V noci z pondělí na úterý proplakala bolestí. Uklidnila se v mém náručí, takže jsem spala v sedě, ale Adélka byla spokojená. V úterý se bála polykat a chvílemi se téměř dusila slinami. Nejedla, nepila. Pití jsme do ní dostávali stříkačkou (bez injekce, rovnou do pusy, z lahvičky se bála). Dostala vysoké horečky. Sirup na teplotu a bolest odmítala spolknout, museli jsme honem koupit čípky. Kromě léků na epilepsii dostávala ještě půlku diazepamu, abychom předešli křečím z vysokých horeček. Do pátku se toho moc nezlepšilo. V pátek odezněly naštěstí horečky, Adélka začala pít z lahvičky.
Když jsem jí mazala neštovice, zjistila jsem, že je kupodivu má všude, jen ne na pravé ruce...
Do dneška toho moc nesní. Jí všechno, ale méně, než jsme byli zvyklí. Naštěstí hodně pije.
Díkybohu za to, že neštovice jsou jen jednou za život. Adélka je velká bojovnice, statečně neštovice zvládla, teď už jen aby se vyloupala ze všech pupínků a bude vše zapomenuto :-)

 

těmito pupínky začaly neštovice u Adélky



krizové dny začínají... jazyk plny neštovic, okoralá pusinka...

unavená, vyčerpaná, začíná horečka...

po týdnu úleva, nedělni pohoda, teploučko, sluníčko... Adélka a její osobní strážce ♥




Žádné komentáře:

Okomentovat